2.02.2009
Poezie z košíku
Má máma, Regina Kupková, už tady není. Jsem tak rád, že jsem jí ještě za jejího života stihl věnovat knížku. Pár dnů po máminém pohřbu, asi před dvěma týdny, jsem našel u ní doma ve skříni takový košíček. Byly tam dopisy i 40 let staré, diplomy, pár fotek, prostě ty pro mámu nejvzácnější relikvie. A taky tam bylo pár stránek naklepaných na stroji – mé básně. Psal jsem je před zhruba dvadcetipěti lety. Tři z nich tady uvádím. Maminko – tvůj košík už není jenom ve skříni :-)
Zimný rispet
O smútok sa so mnou podeľ.
O chlad rán, ich biele perie.
Kam sa len ten náš sen podel?
Kde si čiernu dušu perie?
Vyrosí sa na jar z trávy?
Zas ho jeseň priotrávi?
Zanechá v nás svoje dlhy?
... bude ten sen aspoň dlhý?
Väčšina ľudí má rada kvety
Väčšina ľudí má rada kvety
kvety neprekážajú
usmievajú sa na nás
zo svojho miesta vo váze
nevyrušujú a nepobehujú
ako napríklad zvieratá
Väčšina ľudí
nechápe chovateľov kanárikov
siamských mačiek alebo pudlíkov
nervózne si predstavujeme
byt plný škrekotu a štekotu
mňaukania a škrabotu
Väčšina ľudí ma rada kvety
pretože neprekážajú.
Absolútna báseň
Každý verš myšlienkou
každá myšlienka skutkom
každý skutok láskou.
[1] (Kojot - WWW) Vloženo 02.02.2009, 21:31:09
K druhé básni: A co teprve chovatelé potkanů, hadů, sklípkanů ;)
Přeji Ti, ať prožiješ všechen potřebný smutek, ale co nejméně žalu...
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.


