23.07.2009
Mozek si navykne na všechno
„Tak, I must le soulever." Takovouhle domotanou větu vytvořil můj unavený mozek včera večer. Chystal jsem se přenést těžší fošnu z jedné strany kuchyně na druhou.
Celková situace u nás vypadá již skoro dva týdny takhle: Moje manželka předělává kuchyň. Odbornou práci vykonávají Bruno a někdy i Petr. Já občas dělám pikolíka.
Bruno je náš francouzský kamarád. S Brunem tedy mluvím francouzsky. Ale když je nablízku manželka nebo Petr, přejdeme do angličtiny. A když se vzdálí Bruno, mluvíme slovensky. Takovéhle přeskoky z jednoho jazyka do druhého a pak ještě do třetího se občas odehrávají v rozpětí jedné minuty. A včera večer, když jsem již uklízel sám a zvedal velikou fošnu, zachytil jsem ve svém vnitřním monologu již citovanou slovensko-anglicko-francouzskou větu: „Tak, I must le soulever." - „Tak, musím to nadzvednout."
Pozitivní správa. Předevčírem jsem hodinu poslouchal audioknihu v angličtině. Když jsme pak seděli – Bruno, Petr, manželka a já – večer u stolu, moje angličtina byla najednou omnoho plynulejší a taky bohatší na opravdové anglické zvraty. Mozek si fakt navykne na všechno. Proto je třeba vracet se periodicky ke pramenu. Mít pravidelně kontakt s kvalitním, původním jazykovým zdrojem.
Tak, jdu se podívat, co dělá Bruno s tou deskou.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.


